Má se křesťan zapojovat do politických protestů?
Je moudré, aby prezentoval své politické názory?

Sám pro sebe nemám jednoduchou odpověď. Raději bych chtěl přispět myšlenkou, která je pro mě hlavní součástí hledání odpovědi na obě otázky.

Naše teologické důrazy nám často brání vidět, že samo novozákonní evangelium má ohromný politický rozměr a náboj. Pokud je Ježíš Kristem, pak je evangelium také hlavní politickou zprávou, která běží světem.

Ten, který na začátku vyhlásil: „Přiblížilo se Boží království.“, před svým nanebevstoupením potvrdil své vládnoucí postavení: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ Prvotní církev to takto chápala, když například datovala své spisy: „Za věčného kralování Ježíše Krista, věčný trůn od pokolení do pokolení …“ (Umučení Polykarpovo) Nový Zákon učí: „Bůh všechno podřídil pod nohy Krista a dal ho za hlavu nade vším církvi.“ Jako křesťané jsme tedy uvnitř všech politických systémů těmi, kteří již dnes mají Ježíše za hlavu nade vším: uznáváme Ho jakožto Krista (Krále); v poslušnosti žijeme pod Jeho vládou; jiné vlády posloucháme jen z naší poddanosti Kristu, protože víme, že veškerá jejich autorita pochází od Něho, aniž to oni sami o sobě vědí (Ř 13). Právě to, že je Ježíš Kristem, bývalo důvodem pronásledování už od Heroda.

Jinými slovy: evangelium o Ježíšově Kristovství je stěžejní politický názor věřících. Je to hlavní součást naší identity, politické a národní příslušnosti (jsme více Křesťané než Češi). Pak je tu otázka, zda máme v politice věřit něčemu jinému než evangeliu a zda vůbec něco jiného razit? To, co tlačí dnešní křesťany do politických protestů, je nejčastěji postupující sekularizace společnosti. Přitom v ní můžeme vidět ozdravný proces, ve kterém západní svět už nikdo nenutí, aby pokrytecky předstíral křesťanskou tvář – a tak nabývá tvář, která mu v pravdě náleží. A Boží království, které není z tohoto světa, tím jen získává na přitažlivosti.

Kdybychom hledali v historii něco podobného politickému protestu, avšak se skutečným kristovským dopadem na svět, bylo by to tiché umírání křesťanských mučedníků v Římských arénách – celý svět se díval, jak to vypadá, když lidé svým Kyriem (Panovníkem), namísto císaře, nazývali Ježíše. V tomto duchu souhlasím, abychom směle na různých platformách prezentovali tento svůj politický názor. A také souhlasím s tichým protestem kříže, který vždy velmi názorně demonstruje pravou tvář Božího království uprostřed tohoto světa.

[Jiří Kostelník, sbor Apoštolské církve v Kopřivnici]

Rolovat nahoru