O nás – Apoštolská církev Kopřivnice

Kdo jsme?

Jako mnozí jiní křesťané jsme společenstvím lidí, kteří v Ježíše Krista věří a učí se jej následovat. Věříme, že pravá zbožnost a Boží přítomnost se v životě věřících projevuje praktickou láskou, úctou a vděčností Bohu, službou lidem, radostí a proměněným životem. V souladu s tím jsou i naše setkávání civilní a prostá.

Velmi úzce spolupracujeme se společenstvím křesťanů v Novém Jičíně.

Historie

Jsme relativně mladý sbor. V 90-tých letech minulého století se v Kopřivnici začala formovat skupina lidí, kteří společně toužili jít za Kristem. Všichni jsme původně pocházeli z ateistického prostředí.

V roce 1995 zde začal misijně působit sbor Apoštolské církve* z Českého Těšína. Byl to čas Boží milosti, kdy mezi nás přibývali lidé a na podzim roku 1999 jsme byli ustanoveni jako samostatný sbor Apoštolské církve.

V roce 2002 jsme z vlastních prostředků koupili a zrekonstruovali budovu bývalé samoobsluhy na ulici Bezručova, kde se dnes setkáváme.

*(Apoštolská církev je jednou z protestantských církví, náležející ke společenství evangelikálních církví ve světě, řadí se k tzv. Letničnímu hnutí, které vzniklo jako hnutí duchovní obnovy na počátku 20. století.)

Širší rámec

O Kristově církvi věříme, že ji tvoří všichni, kdo vyznávají Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele podle pravdy Písma svatého (Bible), ať jsou členy jakéhokoliv křesťanského sboru nebo denominace kdekoli na světě.

Co se týče vztahu ke státu, náš sbor spravuje své finanční záležitosti sám, bez dotací a církevních restitucí.

Všichni jsme součástí většího příběhu

Člověk byl původně stvořen k Božímu obrazu, ale padl do hříchu. Bible říká, že skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt. Hřích oddělil člověka od Boha – od zdroje života. Tento pád postihl celé stvoření a přinesl mnoho utrpení a smrt, jak můžeme vidět na vlastní oči. Ve skutečnosti je hřích tendencí či silou, která působí v člověku náklonnost ke zlu dokonce i tehdy, když se rozhodne konat dobro. Hřích lze nalézt ve všem, co člověk dělá, vyvěrá z lidského srdce a má i mnohé náboženské podoby. Člověk je padlá bytost a sám tento problém nevyřeší. Vyřešit to může jedině Bůh. A protože Bůh je dobrý a milosrdný, zaslíbil už v nejstarších proroctvích Bible – dlouho před narozením Ježíše Krista od hříchu a smrti a přivede ho zpátky k věčnému životu. Je bez pochyb, že se všechna tato proroctví naplnila v osobě Ježíše Krista – on je ten Spasitel. Ukřižování a vzkříšení Krista je největší událostí světa – středobod dějin mezi stvořením a koncem tohoto věku. Ježíš byl ukřižován za všechny hříchy lidstva. Z lásky snášel trest místo nás, hříšných, a tím nás zachránil před spravedlivým soudem. Po svém ukřižování a smrti byl vzkříšen z mrtvých. Tehdy o tom podalo svědectví velké množství lidí (jejich autentická vyprávěné můžeme číst v evangeliích zaznamenaných v Bibli). Kristovo vzkříšení otevírá cestu do věčnosti každému, kdo věří. Věřit znamená spolehnout se na Ježíše Krista, poddat mu svůj život a následovat jej. Na konci věku má Kristus znovu přijít, aby soudil živé i mrtvé a vzkřísil a uvedl do slávy ty, kdo v něj věří. Ježíš žije, a proto lze jeho přítomnost zakoušet i dnes. Z živé víry a hlubokého vztahu s ním vyrůstá zbožný život – a to úplně na jiném základě, než jsou marné snahy vlastními silami překonat svůj hřích. Ježíš řekl: “Já jsem přišel, abych hledal a zachránil, co zahynulo.” A také řekl o sobě: “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.”